Jak jsme prožili únor a březen

Po ledovém lednu, který nám do dlaní nasypal sníh a prověřil
naše bobovací dovednosti, jsme s mantrou „únor bílý nás
posílí“ na rtech vyrazili opět na prusinký kopec válet sudy,
bobovat a kreslit tělem andělíčky. Nezapomínali jsme ani na
lesní krmítka, která jsme čas od času doplnili senem nebo zbytky
jablek a zeleniny. Naše díky každopádně patří vyhřáté
budově školy, která nám poskytla zázemí, útočiště, parcours
pro kobylky, hernu a prostor pro učení.
Únorovým tématem bylo
lidské tělo, které jsme mohli studovat díky různým kosterním
maketám, encyklopediím, ale i tvůrčím experimentům. Prusinským
ovcím se narodila jehňátka a teplejší dny nás vyzvaly k tomu,
abychom doplnili ptačí krmítka a protáhli naše těla na hromadě
větví, ze které jsme si nezapomněli ještě s pomocí bobů a
sání přitáhnout pár klacků na budoucí ohýnky.

Březen se rychle ohlásil prvními sněženkami, krokusy a
jehnědami. Dělníci země vyrazili se svými stroji chystat půdu
pro budoucí sklizeň. Zabzučelo pár statečných čmeláků. Na
sousední faru přivezl kamión novou zásobu dřeva. Také jsme
přitáhli pár klacků, abychom byli „in“. Ve středu se
pravidelně věnujeme krmení domácích zvířat, pozorujeme
jehňata.
I naše řady se rozšířily o nového člena: vítej, Sáro
a ať se ti v Holubníku daří.
Sluníčko má sílu a tak je třeba se dát rychle do práce:
podařilo se nám založit první záhonek (velké díky patří také
prusinským slípkám a husám, které připravily skvělou hlínu).
Kéž naše zahrádka vzkvétá!