To byl ale cirkus!

A nejen cirkus, bylo i divadlo. O čem je řeč? Přeci o dvou příměstských cirkusových táborech, které proběhli o letních prázdninách díky peněžním prostředkům z Výzvy Letní kempy 2021, Ministerstva školství a tělovýchovy.

Na našich dvou divadelně-cirkusových kempech/táborech jsme se snažili o posílení sociálních vztahů mezi dětmi, spolupráci i respekt k sobě samým i ostatním. Jako prostředek k tomu jsme volili různé improvizační a dramatické hry.

Posilovali jsme zájem dětí o vzdělávání, a to především v oblasti historie divadla a cirkusu, ale také v matematice, českém jazyce i kulturním bohatství.

V neposlední řadě jsme se zaměřili na pohybovou složku, která je v rozvoji také důležitá. Ukázali jsme si s čím vším (a jak) lze žonglovat, naučili (či rozvíjeli) jsme se snadné prvky pozemní, ale i vzdušné, akrobacie, trénovali jsme rovnováhu.

A jak probíhali naše dny?

Protáhneme se, hrajeme hry, říkáme básničky, které nám v tom pomáhají – už tím propojujeme obě hemisféry a připravujeme hlavu i tělo na to, že se věnují více věcem najednou – např. Pro žonglování je tato dovednost téměř nezbytná výbava.

Pak už se vrháme do víru divadla – aniž by to děti vůbec zpozorovali, dostáváme se k pantomimě

Hra na zvířátka – jako předchůdce divadla se považují pravěké lovecké rituály – před každým lovem prosili tito lovci své bohy o co možná nejúspěšnější lov. Dělali to tak, že na sebe vzali masky zvířat a improvizovaně „tančili“. Zkusíme si teď něco podobného. Vymyslíme si každý zvíře, které předvedeme ostatním, a ti hádají, co to je asi za zvíře. Hru obměňujeme tím, že když se vystřídají všichni, a ještě to vypadá, že máme další nápady, zakážeme používat zvuky a už předvádíme skutečně pouze pantomimicky.

Na lov! – A teď, když jsme si udělali ten rituál před lovem, vyrazíme i na lov. Dětem rozdáváme žonglovací kruhy, stavíme „chobotnici“, kterou budeme lovit – v jednotlivých „družstvech“ se postupně střídáme a lovíme chobotnici. Každý si počítá, kolik chapadel trefil.

První divadla – ta vznikla ve starověkém Řecku – diskuze s dětmi, jak taková divadla asi vypadala? Říkalo se jim amfiteátry – společnými silami si jeden takový amfiteátr zkusíme nakreslit na tabuli. Dále si povídáme o tom, jak takové divadlo vypadalo – kdo je to režisér, kdo scénárista, kdo herec, kdo divák. Směly hrát v Řecku divadlo všichni? Jak takový herec ve starověkém Řecku vypadal? Nosil masku!

Tvoření masek – Dětem rozdáme bílé papírové masky na dokreslení – každý si může masku udělat zcela podle své fantazie – rozvíjíme představivost i smysl pro detail podněcováním k dokreslení něčeho, co se nám zdá nehotové.

Cvičení úplného ticha – Na závěr poledního klidu se všichni ještě jednou utišíme a minutu jen posloucháme. Vnímáme sebe, ale i prostor kolem nás a sledujeme, co všechno slyšíme. Pak si o tom povídáme. Společně docházíme k závěru, že nikdy není absolutní ticho, i když se o něj snažíme my, vždycky se najdou nějaké zvuky kolem nás. Projíždějící auto. Zpěv ptáků. Cinkání mytého nádobí z kuchyně. Šumění větru…

Gymnastika – Ve starověkém Řecku totiž nevzniklo jenom divadlo. Konaly se tam také první Olympijské hry. Řekové dávali velký důraz na pohyb, a spoustu věcí, co bychom se od nich mohli učit, najdeme dnes také v divadlech, ale především v cirkusech. Pozemní akrobacii, nebo gymnastiku. Děti si rozdělíme do 3 stanovišť, na jednom z nich zkouší jednoduché prvky samy (válet sudy, svíčku, kolíbku), na zbylých dvou jsou průvodci a učí nebo zdokonalují prvky složitější (kotoul vpřed i vzad, přemet stranou, přemet stranou o jedné ruce, arab, přemet, salto, …)

V následujících dnech se děti kontinuálně seznamují také s dalšími prvky divadla i cirkusu. Učíme se chodit po jevišti, zaplňovat jeho prostor, recitujeme, povídáme si o novějších formách divadla a vzniku cirkusu.

Dětem se asi ze všeho nejvíc líbila závěsná akrobacie na šálách. Přestože jsme si zkoušeli i složitější akrobatické prvky na ní v uzlu, největší úspěch měl trik s názvem kokon – spočívá v tom, že se do šály prostě zabalíme (a pak roztočíme).

Naučili jsme se vyrábět žonglovací míčky, které si děti mohly vzít domů, všichni po absolvování táboru umí správně žonglovat dvěma míčky (a někteří pilní jedinci to dokonce dotáhli až na tři!), vyzkoušeli jsme si ale i jiné, ne tak běžné, žonglérské rekvizity – diabolo, flowerstick, YO-BE, tyče, kruhy, kužely, poiky…

V závěru našeho cirkusového tábora jsme vytáhli všechny rekvizity, které jsme zde měly s sebou – jednokolky, slackline, šála, všechna žonglátka, každý si mohl naposledy vyzkoušet vše, co se za týden naučil a mohl se nechat inspirovat, kam dál směřovat, pokud by se tomu věnoval nadále doma. Ukázali jsme si i, že žonglování i akrobacie lze dělat i ve dvou (párová akrobacie či passing). Pak je to hodně o důvěře mezi parťáky.